Hubnutí: Můj příběh

 Krásné ráno ☕

Moc mě těší tvá návštěva a pokud jsi u mě poprvé, zavítej nejdříve prosím sem - ÚVOD.

 

Doufám, že jses vyspala dobře, dala si něco dobrého k snídani a teď si se mnou dáš kávu a pohodlně se usadíš ke čtení o mém životě a mých zkušenostech.

 

Jak jsem již psala v úvodu, mám za sebou téměř 10 let zkušeností, co se týče zdraví, stravování, PPP, hubnutí, přibírání, diet i sebekritiky nebo kritiky od ostatních.

 

10 let mi nepřijde vůbec málo, protože letos oslavím své 20. narozeniny, ale prosím, nenech se mým věkem odradit a čti dál, zdání může klamat - jsem sice mladá, ale něco už jsem zažila a troufám si říct, že vím o čem mluvím a snad to bude mít i hlavu a patu 🙂

Již od útlého dětství jsem se potýkala s obezitou, neustálým řešením své hmotnosti, ale hůř, řešilo to také mé okolí a to vám povím, že to není nic příjemného.

Vlastně to člověka, především dítě, mladou dívku, časem roztrhá na kusy. 

Neměla jsem moc kamarádů, vlastně si nevzpomínám na žádného dobrého a to jen kvůli mému vzhledu. Čelila jsem denním výsměchům, pohledům, díky nimž jsem měla i roky poté problém získat vůbec nějakou sebedůvěru a začala jsem být k sobě samé až moc kritická.

Díky chování druhých jsem si vytvořila odpor k chození mezi lidi, ale především všude tam, kde jsem měla známé, kteří mohli hodnotit mě, můj vzhled, moji postavu, nebo kolik jsem přibrala a to především ve škole a to jsem nedokázala přijmout. 

Celé dny jsem nemyslela na nic jiného, nešla jsem si hrát ven s kamarády, nebo později, s holkami do města, ale musela jsem nad tím přemýšlet a začala jsem se stranit čím dál víc a to hlavně, když jsem se cítila nejhůř. 

Vytvořila jsem si v hlavě blok, který mi bránil chovat se před lidmi přirozeně, dokonce i mluvit, nebo jíst na veřejnosti a to není nic dobrého pro dětství, ale je to docela překážka i v dospívání...

Když mi bylo asi 10 let, začala jsem se zamýšlet nad tím, jak bych mohla vypadat lépe a nějaká kila shodit. Nejdříve jsem ubrala na porcích, pomohlo to a když jsem v 11ti letech vážila 58 kg, byla jsem docela spokojená, ale během dalšího roku jsem začala nabírat. Na to mě ale upozornily až poznámky mého okolí a v tomhle období života už to prostě řešíte, chcete se líbit a být jako ostatní, oblíbení... Stoupla jsem ja váhu a opravdu, bylo tam o 8 kg víc, jen o 3 kg méně z původní váhy a já chtěla být jako dřív a nejlépe co nejrychleji, což byl samozřejmě špatný nápad, který jsem zažila už párkrát...

O zdravém stravování jsem nevěděla moc a začala zjišťovat. Bohužel na internetu jsem našla špatné stránky, se špatnými praktikami a tzv. thinspo a proana blogy, kde nenajdete nic jiného, než samé hlouposti a rady, které nejsou vůbec zdravé jak pro tělo, tak ani pro duši a navíc jsou dlouhodobě neúčinné. Samozřejmě jsem si tyhle "cenné" rady vzala k srdci, začala jsem si z těch hloupostí postupně tvořit návyky a stával se z toho můj "životní styl".

Nepřipouštěla jsem si v té době žádné následky a jak šel čas, tak jsem je začala přehlížet. Jo-jo efekt se samozřejmě také dostavil, dostaví se totiž vždy při nesprávném postupu, a to v plné parádě. Roky plynou, váha kolísá nahoru a dolu, z 50kg na 75kg a možná i více a já už mnohdy nevěděla kudy kam. 

Diety, lačnění, apod. jsem se snažila držet den co den pár roků, ale tohle nikdy nikam nevedlo a je to neustálý kolotoč - koule, co s sebou člověk vláčí a na kterou se toho nabaluje čím dál víc, až ji jednoho dne prostě neunese. 

Celkem jsem zhubla kolem 25 kg, ale už čtyřikrát. Bude to již 3. rok, co jsem si dala celý svůj život a hlavu plně do pořádku, srovnala si priority, začala žít normální život jako normální žena, která nežije jen tím, jak vypadá, co jí a co bude jíst, kolik váží a co s tím bude dělat a že tohle zase nefunguje... 

 

 

 

Je to něco málo přes rok od doby, kdy jsem se rozhodla naposledy zhubnout ta kila správným způsobem, se zdravou myslí a slíbila si, že už to bude naposledy a neskončí to jako dřív. ❤️

Uvědomila jsem si, co všechno jsem dělala špatně a sama sobě napáchala a že takhle se žena, co si váží sama sebe, nechová.

Přišla jsem na to, že dokonalá postava nás nedovede ke štěstí, štěstí prostě není ve tvaru naší postavy a nezáleží na velikosti našeho zadku... 

Štěstí je být zdravá, milovaná a milující, sebevědomá a cílevědomá, se zdravým rozumem.

Když budeš taková, dokážeš cokoliv a půjde to mnohem snáze. 

To, kolik vážíme, neurčuje míru štěstí našeho života, ani jeho hodnotu a je hloupé snažit se svůj život tímto naplnit... Dejme svému životu hodnotu tím, kým jsme a buďme dobří. 

Nedávejme tak velkou váhu tomu, jaké číslo máme na váze a snažme se pro sebe dělat to správné, aby nám bylo dobře, nebo lépe - jezme zdravě, abychom byli zdraví a plní života - tancujme a běhejme, protože nás to baví, ne abychom spálili kalorie - snažme se shosit na váze, protože nás to třeba omezuje - vše to ale dělejme pro sebe a s láskou ke svému tělu 🕊️❤️

S láskou, Kamča